Kolem Chat control - návrhu, který má podle autorů chránit děti na internetu - to po právu dost bouří. Co to ve skutečnosti je? Podle mě všechno, co je uvedeno v titulku textu.
Je to v první řadě trochu zmatek. Ten návrh, o kterém se diskutuje, totiž v době, kdy se o něm nejvíc mluví, totiž vlastně neexistuje. No vážně. Existuje starší návrh, který ale evropským legislativním procesem neprošel, ale který převzalo Dánské předsednictví a chce se k tomu tématu vrátit.
V původním návrhu byla jedna dobrá věc, totiž záměr chránit děti na internetu, a řada problematických - to je to omílané “prolamování” soukromých chatů. Problém je, že do konce září ještě žádný současný návrh, podklad, o kterém bychom se mohli bavit proto, že ho budou politici schvalovat, není. Představený bude až kdo ví kdy v roce 2026 a pokud se bavíme o jeho obsahu, tak prostě jenom spekulujeme.
I tak by ale měly zaznít dvě věci: děti je potřeba na sítích chránit. Mám čtyři syny, vědomí, v jak širém moři plném nástrah ale i skutečného extrémního nebezpečí se celá generace pohybuje, mě děsí. Pokud by to bylo na mě, zavedu třeba sociální sítě klidně “na občanku”, prostě od určitého věku a po ověření identity. Stejně jako se někdy musela stanovit věková hranice pro pití alkoholu, jsme podle mě v situaci, kdy budeme muset stanovit bezpečnou věkovou hranici pro konzumování obsahu na sítích. Tím chci zdůraznit, že nebezpečí pro děti je ve virtuálním světě skutečné a řešit ho musíme.
Druhá zásadní věc nicméně je, že to nemůžeme řešit způsobem, který by tak výrazně omezoval občany EU. Šmírování soukromých konverzací je pro mě nepřijatelné, stejně jako kdyby mi někdo kontroloval doma lednici, jestli v ní nemám pivo. V září 2025 ještě nevíme, co v návrhu přesně bude, ale osobně vím, že žádný návrh, který by takové šmírování umožňoval, nepodpořím.
